Podpis smlouvy o spotřebitelském úvěru není neodvolatelné rozhodnutí. Zákon č. 257/2016 Sb. dává spotřebiteli právomoc odstoupit od smlouvy bez udání důvodu. Vysvětlujeme, jak to funguje a na co si dát pozor.
Mnoho spotřebitelů si neuvědomuje, že podpis smlouvy o spotřebitelském úvěru není jednosměrná ulička. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dává spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy bez udání důvodu ve lhůtě čtrnácti dnů.
Základní pravidla odstoupení
- Spotřebitel může od smlouvy o spotřebitelském úvěru odstoupit bez jakéhokoliv zdůvodnění.
- Lhůta činí 14 dní – běží od uzavření smlouvy, resp. od okamžiku, kdy byly spotřebiteli splněny povinné informační povinnosti související se smlouvou (přesné určení začátku lhůty je potřeba ověřit v konkrétní smlouvě).
- Formu odstoupení není zákon striktně předepsanou podmínkou, ale v praxi je nejbezpečnější písemné odstoupení – e-mailem nebo dopisem, s prokazatelným datem odeslání.
Co musí spotřebitel po odstoupení udělat
Odstoupení od smlouvy znamená, že smlouva se od počátku ruší a strany si vrací vše, co si poskytly. Prakticky to znamená:
- Poskytovatel vrátí spotřebiteli zaplacené částky (úhrady, poplatky).
- Spotřebitel vrátí poskytnutou půjčenou částku – spolu s úrokem za dobu od čerpání úvěru do odstoupení.
- Úrok se počítá pouze za dobu skutečného držení peněz – nikoli za celou původní dobu splácení.
Časté praktické chyby
- Počítání lhůty – nezáleží na datu schválení půjčky, ale na okamžiku podle zákona/smlouvy. Vždy si vyžádejte a uložte dokumenty s daty.
- Využití úvěru – u některých typů úvěrů (např. poskytnutých na konkrétní nákup) je odstoupení od úvěrové smlouvy vázáno na odstoupení od kupní smlouvy. Tyto souvislosti je potřeba posoudit v konkrétní situaci.
- Výzvy k okamžitému čerpání – pokud vám poskytovatel tlačí na okamžité čerpání peněz před uplynutím lhůty, je to signál obezřetnosti.
Odstoupení je zákonné právo spotřebitele a nemůže být smlouvou zrušeno ani ztíženo. Jakékoli doložky, které by to zkoušely, jsou neplatné.
Informace pro tento článek vycházejí ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož výklad podporují i informace Ministerstva financí ČR pro spotřebitele.